journal

PLAMÍNEK

30. června 2016 v 17:17 | Isobel


třicátého června
V tmavnoucí hodině dne svíčka své vzlyky utišuje, její plamínek se mihotá. Vé své duši nyní vzpomínky uchovává, nadále nepatří nám.

Já, Isobel, jsem volná. Mé tesklivé oči jsou unavené. V jejich odrazu se blýská poslední objetí, šepoty a sliby. Zbývající letní měsíce patří mně. Spočívám na namodralém mráčku smutku a v tomto okamžiku je to v pořádku. Studený vánek si tiše zpívá Salvatore od Lany Del Rey, ukolébává mě, spánek mě něžně hladí po tváří a já tě prsty nevědomky hledám. Kde jsi? Kdy mě konečně uvidíš?

Mou tradicí třicátého června je shlédnutí filmu Lolita od režiséra Andriana Lyna. Lolita patří na první místo v seznamu mých nejoblíbenějších filmů, neboť symbolizuje to, co v životě chci. Dodává mi estetické pocity a sebevědomí a dokáže nasytit mou představivost, jež mě doprovází celé léto. Domnívám se, že to je jediný důvod, proč táhle tradice existuje. Navíc se v knížní předloze vyskytuje citát, jenž inspiroval jednak estetiku mého blogu, jednak tak i název.

"My frail, tanned, tottering, dazed rosedarling."
- V. Nabokov

Lolitě bych ráda jednou chtěla věnovat celý článek.

Chystám se naplánovat si dva příští týdny, zatímco zbytek následujících dnů chci nechat volné k pravé četbě knih. Doufám, že nezapadnu hlouběji do temnoty tvůrčího bloku a doufám, že budu produktivní a překonám lenost. Opravdu mám spoustu cílů, jenž se týkají více psaní mé vlastní knižní sérii dočasně nazvané "Darlin'" a lehce méně psaní článků jako recenze knih či drabbles a podobné. Myslím si, že to posledně jmenované bude sloužit spíše jako rozptýlení a inspirace, což budu nepochybně potřebovat.

Upřímně se nemohu dočkat na můj antisociální volný čas.



UTOPENA

21. června 2016 v 19:23 | Isobel



dvacátého-prvního června
V každém okamžiku tichosti se ocitám v jezeře sahajícím po křivkách mých rtů. Pod sluneční září se veškeré vrstvy ledu, jenž se plaví na hladině vody, nebojácně třpytí jako tvé temné, temné oči v letním dni. Mráz mi sklouzává po těle, má chodidla samy brodí a já neumím plavat. Vůně levandulových květů vane vzduchem. Nesou tvé jméno ve svých náručí? Strávím celou věčnost přemýšlením, proč to takto dopadlo. Chybíš mi… but I miss myself more.

Já jsem unavená, frustrovaná, smutná. Za dobu mé neaktivity jsem se pečlivě snažila napsat tři články, jenže jejich obsahy postrádaly pointu, k níž jsem se nemohla dostat. Jeden paragraf mi trval sepsat hodinu a více a navíc jsem u toho tisíckrát poslouchala jen jediného Jamese Blakea a jeho The Colour Of Anything. Toto album jsem střídavě poslouchala od vzniku tohoto blogu, neboť je to pro mě zdroj inspirace. Ten fakt, že jsem nebyla schopná napsat nic decentního, mi pomohl hluboce zapadnout do temnoty úzkosti a spisovatelského bloku.

Brzy mě čeká drastická změna a ztráta. Do konce školního roku zbývá jeden poslední týden. Existují maličkosti, s jimiž se budu potýkat, a má malátná duše žádá o pomoc Boha, a tak doufám, že vše bude v pořádku. Poté přicházejí důležité cíle a projekty. Na jejich osvobození se z celého srdce těším.

Jaký byl váš týden?


NOVÁ ETAPA

3. června 2016 v 21:28 | Isobel



třetího června
Dnům se zastavil krevní průtok - navzdory sluníčka svítícího přes rolety a dotýkajícího se mé tváře, rána zůstávají bezduchá. Nedokážu se schovávat v posteli, dokud zvony neodbíjejí dvanáct; nemohu snést chladný a nehybný dotek slunečních paprsků. Myslela jsem si, že tuto jednotvárnost nemohu změnit hned, jak mi je libo.

Mýlila jsem se.
 
 

Reklama