letters to mr. bourdon

PAN BOURDON — dopis první

9. června 2016 v 18:21 | Isobel



po Vašem rozloučení se nebesa tak rozesmutnila, že plakala dvě noci, při nichž jsem se já neodvážila usnout, neboť chuť Vaší krve a úst přetrvávala v mých a já pociťovala chtíč pro to, abych mohla vnímat tuto slast až do doby, kdy se opět uvidíme. Tudíž jsem spočívala ve studené posteli v narůžovělém hedvábí a hleděla na slzičky padající z očích, v nichž se mlhavě zrcadlil Váš odraz. První nocí hrála v zaprášeném gramofonu Patsy Cline a její píseň Crazy. V druhé noci se odezníval po tmě Chopin. To je vše, jež se měnilo. Vaše zakrvácená tvář zůstala nedotčená a krásná.

Já vím, že si to nepřejete, ale třetího dne jsem o Vás mluvila s Bohem. Ptala jsem se, nač dovolil panu K. se Vás dotknout. Muka mého srdce mě zabraňovala říct o slovíčko víc. Každou sekundou mé prsty dychtí uchopit Vaší zbraň a zamířit na jeho hruď. Byť jen byste mi to dovolil, ba i naučil.

Obávám se, že onen odraz Vaší tváře vyklouzává z mé mysli. Řekněte mi, kam jít - setkáme se tam. Prosím pozdravujte ode mne Vaší ženu.

S úctou,



 
 

Reklama

Rubriky